Million Marihuana March 2011 a ohlédnutí za jeho účastníky

Včera se v Praze i v mnoha dalších zahraničních městech  konal pochod konopných aktivistů "Million Marihuana March 2011" nesoucí se v duchu mota, "chceme 5 kytek". Pestrý výběr účastníků, kterým není lhostejná konopná legislativa a mnohdy neopodstatněný povyk kolem konopí, pochodoval městem směrem k parku Parukářka, kde byl pochod zakončen kulturním programem.

Pochodu jsem se osobně nezúčastnil a rovnou s přáteli zamířil na Parukářku, kde jsme pomáhali děčínskému growshopu "Taogrowshop" rozdávat reklamní vzorky konopného osiva a filtrů. O konopná semena byl tradičně obrovský zájem a šla na dračku. Jedna policejní hlídka nás po chvíli vykázala z betonových schodů u "Bunkru", ať se přesuneme nahoru, tvrdíc, že území akce začíná až za zmiňovanými schody, ale vzápětí jsme se na místo znovu vrátili a vesele rozdávali dál.

Nakonec i jedna z policejních hlídek nabízená semena s chutí přijala a v kapse odnesla sebou. Otázkou zůstává, nahodil jsem v legraci, jestli pro svou potřebu nebo na expertízu. Ve skutečnosti je to úplně jedno, protože naše konání neporušovalo zákon.

Jako vždy, na podobných akcích, tvořili účastníci pestré panoptikum figurek. Vyhulení puberťáci přehrávající svůj stav, aby nikdo nepochyboval jak "hustě" mají naloženo, kteří zatím tápou při hledání vlastního sebeurčení a jejich důvod účasti byl "ukázat se" ostatním. "Ostřílení mazáci" mající leccos za sebou, chápající většinu širších souvislostí, s vlastním přesvědčením o správnosti věci. Opilý pankáči podporující cokoliv proti mainstreamu. Zlatá mládež, opovrhující "sockami", berouce jointa jako chill out mezi lajnami koksu, a mnoho jiných postaviček.

Osobně považuji za mnohem důležitější jiný druh účastníků. Důchodci, nemocní a handicapovaní s mladistvým pohledem na svět, mající pravděpodobně zdravotní problémy a konopí považují stále častěji za alternativní možnost léčby s vlastními pozitivními zkušennostmi nebo naprosto "normální" lidé, které by na první pohled nikdo za uživatele konopných produktů nepovažoval. Tyto "druhy" občanů, dle mého názoru, mají velký potenciál změnit konopnou legislativu.

Většina lidí ovlivňující tvorbu zákonů, je ovládána množstvím předsudků o konopí a jeho uživatelích, s nevalným zájmem studovat informace a poznatky o této problematice. Pankáč s čírem, či vychechtaný rastaman, apelující na poslance není dvakrát silná páka. Znuděný poslanec, myslíc si něco o "vykouřené hlavě" co stejně k volbám nechodí, nemá zrovna chuť pálit si prsty kvůli nějakému exotovi a dávat v sázku své politické body a plné koryto.

Zdeněk Majzlík se svou dcerou na pódiu při "Million Marihuana March" 2011

Důchodce, vozíčkář a hlavně "spořádaný občan" to je jiné kafe. Tady už poslancova hlavička, šrotujíce na plné obrátky, znejistí. Potenciálního voliče a daňového poplatníka (chlebodárce) bez problémů se zákonem ve svém okolí považovaného za spořádaného, nelze jednoduše odpálkovat jako nějakou vyhulenku s věčnými "průsery". Celý zástup takových "hodňáků", požadujících změnu konopné legislativy, už může orosit poslancovo čelo krůpějemi potu a jak to ve vyspělých demokraciích bývá, začne v pudu sebezáchovy něco dělat.

Skoro deset let jsem se marně snažil mému otci nezaujatě vysvětlit jak se věci s konopím mají, avšak marně. Viděl ve mně totiž vyhulenku, jejíž názor neměl tu správnou váhu. Jeho příteli internistovi, lékařské kapacitě přednášející po celém světě, to trvalo pár hodin, aby můj otec změnil názor. Potvrdil otci některé moje argumenty a jeho věrohodnost zafungovala. Pruzení skončilo. Už víte o čem mluvím?

Chtěl bych se zmínit o jednom podnětném vystoupení v přestávce kulturního programu na akci "Million Marihuana March 2011". Na pódium přivezl na vozíčku svou dceru Zdeněk Majzlík z Týna nad Vltavou. Jeho dcera trpí roztroušenou sklerózou. Tato choroba ji upoutala na vozíček a její tělo začalo stále více tuhnout, jak sám pan Majzlík popisoval. Vyzkoušel prý s dcerou všechno možné, bez sebemenších výsledků. Když jeho dcera začala užívat marihuanu, začal se dít zázrak. Ztuhlost začala ustupovat a za úkony, které dnes jeho dcera znovu zvládne, podle pana Majzlíka vděčí konopí. Jeho dcera souhlasila a jako potvrzení, celé vystoupení potahovala z jointa.

Chápal jsem její prosbu směrovanou návštěvníkům, aby jí pomohli s koupí vodní dýmky a posílali případné finanční dary. Vypadala jako obyčejná žena a joint v její ruce vypadal trochu nepatřičně (že bych také trpěl předsudky). Chtěla zkusit nějakou jinou formu aplikace, protože jí dle vlastních slov dělá kouření jointů problémy. Hned po vystoupení se u jejího vozíku vytvořil hlouček dárců, včetně mě, kteří začali přispívat hotovými penězi na místě. Osobně bych dceři pana Majzlíka doporučoval dražší, ale zdravější alternativu kouření konopí jakou je vaporizer. Třeba se někdo najde, kdo pomůže.

Pamatuji doby, kdy se účastníci podobných akcí jako "Million Marihuana March" rekrutovali z řad "undergroundu" a skromný dav se hemžil číry, dredy a vyznavači okrajové kultury. O to větší radost mi dělá nepřehlédnutelná skupina účastníků, typově podobná mému otci, která se nepotácí od rána do večera v rauši, ale jde jí: "o změnu zákona ve prospěch využití užitného potenciálu rostlin konopí v medicíně, farmacii, vědě, průmyslu, a také o občanskou svobodu a relaxaci".

Marihuana is Not a Crime.